Jan Josef Antonín Eleazar Kittel aneb Jizerskohorský Faust

Jan Josef Antonín Eleazar[2] Kittel nebo také jen doktor Kittel (1703–1783 v Šumburku[3]) pocházel z rodu ranhojičů a léčitelů. Je to bezesporu postava, jež svým životem a dílem uchvacovala nejen současníky, ale promlouvá k nám i dnes.

Jan Josef Kittel byl nejen vynikající lékař, léčitel  a botanik, ale také člověk, který prakticky celé své jmění poskytl na vybudování komplexu barokních staveb, jež svým rozsahem nemají v jabloneckém okrese soupeře. Výjimečné úspěchy v uzdravování nemocných (ačkoli nezískal žádné lékařské vzdělání, a tedy ani doktorskou hodnost), věhlas téměř po celém království, ale také majetek, který v druhé části života padl na bohulibé účely, to vše mělo jistě vliv na vznik celé řady pověstí, jež se ke Kittlově osobě  vážou.

Kouzelná kniha, všeuzdravující bylina, elixír věčného života či létající plášť. To jsou nejčastější motivy kittlovských pověstí. Jizerskohorský Faust[1] ale neupsal duši ďáblu kvůli osobnímu prospěchu.

V Krásné-Šumburku postavil panský dům (zvaný Burk), který nesloužil pouze Kittlově rodině. Podle badatelů zde doktor Kittel zřídil jakési horské sanatorium, které bylo dle údajů Ústavu pro dějiny lékařství UK v Praze ojedinělým svého druhu na území dnešní České i Slovenské republiky, a patří dokonce k prvním ve střední Evropě. (A. Baldová, 2007, s. 25)

Z vlastních prostředků nechal vybudovat kostel sv. Josefa a faru, významně se podílel na zřízení školy. „K těmto činům vedla doktora Kittela především snaha pozvednout svou rodnou osadu a také přivést zdejší lidi do kostela. V 18. století se v tomto kraji ve velké míře rozšířil spiritismus, a tak zde katolická církev neměla velké zázemí. Jan Josef Kittel se tedy chtěl pravděpodobně vyrovnat členům šlechtických rodů, kteří se pokoušeli zvrátit tuto nepříznivou situaci, zakládali kostely, přispívali ke vzniku nových poutních míst a podobně.“ (A. Baldová, 2007, s. 57)

[1] J. J. Kittel je označován také jako Ďáblův doktor, severočeský Faust, zázračný lékař (Pulec, Baldová aj.)

[2] Eleazar – toto jméno, podle A. Baldové (2007) bývá vykládáno dvěma způsoby: podle jedné verze si je přidal Kittel v době, kdy se rozhodl postavit v Šumburku kostel (Lang, R. – Kleinert, H., 1983), podle jiné verze byl Jan Josef Kittel  členem třetího řádu sv. Františka (Scheybalovi, 2006). Jméno Eleazar přijal jako jméno řádové, z úcty k světci Eleazarovi z Ariana, který žil na přelomu 13. a 14. století, zabýval se péčí o chudé a nemocné, byl rádcem vrchnosti a snažil se ji pohnout k hlubšímu zájmu o poddané. O Kittelově příslušnosti k tomuto řádu svědčí také jeho obyčejný hnědý plášť a časté návštěvy františkánského kláštera v Turnově. Bratři v turnovském klášteře si doktora Kittela vážili, prý od něj odebírali bylinky, které pěstoval u svého domu, a také masti z jeho lékárny. (A. Baldová, 2007, s. 44)

[3] Šumburk dřívější označení pro dnešní osadu Krásná. Současný název vznikl nesprávnou interpretací původního jména – v německé vlastivědné literatuře se objevují názory, že osada se původně jmenovala Schönburk, čímž autoři upozorňují na skutečnost, že osada byla založena na místě s krásnými rozhledy do kraje.