Stavba kostela započala r. 1756 a r. 1760 se kostel dostavěl. Jedná se o jednolodní stavbu s křížovým půdorysem, dvěma bočními kaplemi a hranolovitou věží. Hlavní oltář není orientovaný na východ, ale na sever. V kostele (po pravé straně) jsou umístěny tzv. Svaté schody. V době barokní se stavěly jako kopie schodů sv. Jana v Lateráně v Římě; v Čechách je najdeme jen na dvou dalších místech. V každém stupni jsou uloženy ostatky svatých a věřící je, za doprovodu příslušných modliteb, musejí vystoupat po kolenou. Pravost ostatků byla potvrzena tehdejším papežem Klimentem XIII. a dostaly certifikát plnomocných odpustků. Také rokokový interiér kostela je cenný. Broušené lustry od místních sklářů, vzácné varhany, které slouží svému účelu dodnes, nástěnné malby i votivní vitrážová okna jsou skvosty, jaké bychom v horské vesnici nehledali.
Fara patří mezi další významné stavby, jež nechal doktor Kittel postavit. Ve středu domu se nachází klenutá místnost, kde bývala černá kuchyně. Pod ní, v podzemí, je do skály vytesaná studánka s průzračnou, téměř neviditelnou vodou, dvojčátko studánky sv. Josefa. Fara se stala nejen sídlem prvního zdejšího faráře a syna pověstného doktora - Filipa Jakuba Kittela, ale i Kittelovým výminkem.
Před farou nás zaujme výstavný morový sloup Nejsvětější Trojice, ozdobený sochami světců. Patrně jde o nejmonumentálnější barokní sousoší na Jablonecku. Z úcty a vděčnosti jej nechal postavit Kittelův pacient Christian Richter, představený řádu benediktinů. Sochy zobrazují patrona benediktinů sv. Vojtěcha, po stranách jsou sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána. Proti vchodu do kostela je socha P. Marie obklopená sochami oblíbených českých světců sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Sloup byl postaven r. 1772 podle návrhu sochaře Lederera a kamenicky ho zpracoval místní mistr Godefrid Lawacz. Překlad latinského nápisu zní: „Svaté Trojjedinosti a Neposkvrněné Panně ke cti nechal jsem jí zřídit a zbudováno v roce spásy, kdy mnozí bídou a hladem zhynuli.“
Prostranství mezi kostelem sv. Josefa a farou, kde socha Nejsvětější Trojice stojí, je zajímavé také kaštanovou alejí, jež byla vysazena na počest svatby císaře Františka Josefa I. s Alžbětou zvanou „Sisi“ v roce 1854.
K areálu neodmyslitelně patří i studánka sv. Josefa. Pramen nalezl sám Kittel a používal jej k vodoléčbě dávno před Kneippem i naším dr. Priessnitzem. Podle starších rozborů odpovídala mírně radioaktivní vodě v jáchymovských lázních, tehdy módních i u císařského dvora. Dodnes si ke studánce jezdí lidé pro čistou a pramenitou vodu; někdo věří v její zázračnou moc, jiný zase v léčivou sílu. A nikdo není zklamán. Původně otevřenou studánku nechal zastřešit Kristián Juppe, další z Kittelových vděčných pacientů.
V areálu stávala i škola (stržena byla až po druhé světové válce), o jejíž zřízení se postaral také doktor Kittel. Za prvního učitele můžeme považovat pozdějšího lokálního kaplana, Johanna Wenzela Wiesnera. Wiesner byl původně dvorním vychovatelem ve Vídni, avšak po léčebném pobytu v Kittelově sanatoriu se rozhodl v Šumburku zůstat a vzdělávat nejprve Kittelovy a později i ostatní zdejší děti. Nejvíce se však o místní školství postaral Jiří Karásek (* 1766). Pílí a vynikající učitelskou metodou získal škole takový věhlas, že každoročně přicházelo do Šumburku 50-60 cizích žáků, aby se učilo u tohoto vynikajícího učitele. Roku 1824 čítala škola i s externími žáky 352 dětí. Úředníci z okolí své děti ubytovávali částečně u faráře Neubarta, částečně u Karáska, také ostatní domy byly přeplněné německými a českými žáky. Mezi dětmi, které se zde učily, byl i pozdější významný politik František Ladislav Rieger, rodák ze Semil.
Autor: Mgr. Ivan Peschka, Matice děkanství železnobrodského
Zdroj: Zkrácená verze textu z informační tabule naučné stezky Kittelovsko
Burk - Kittlův dům
Architektonické a památkové hodnocení objektu:
Kittelův dům představuje typ velkého roubeného domu, jenž je charakteristický pro barokní a klasicistní výstavbu bohatší nezemědělské vrstvy obyvatel v městském i vesnickém prostředí severočeského regionu. Patří mezi největší a nejstarší domy stavebního typu, který byl specifický pro období počátků severočeského průmyslového a obchodního vývoje v 18. století. Charakteristickým znakem těchto objektů je patrové
řešení s mansardovou nebo polomansardovou hmotou střechy, poměrně velký rozsah roubené konstrukce a bohatší symetrická, převážně obytná dispozice. Stavba je vybavena náročněji zpracovanými detaily (okna, dveře). Kittelův dům vyniká zejména neobvyklou velikostí a bohatostí dispozičního řešení, včetně náročnějšího otopného vybavení (dvě černé kuchyně). Dům patří mezi poslední objekty tohoto typu, jež jsou dochované v autentickém stavu bez stavebních zásahů z nejmladšího období, tedy z doby 20. století.
Kittelův dům můžeme považovat za cenný dokument, který slouží k poznání stavební a bytové kultury nejbohatší vrstvy vesnických poddaných v 18. století.
Kvantitativní a kvalitativní požadavky na dům byly dány osobou stavebníka, věhlasného doktora Kittela, jenž nechal tuto budovu postavit nejen pro svou rodinu, ale také pro své pacienty. Kromě vlastního bytu byla v Kittelově domě umístěna lékárna, pracovna-ordinace a také pokoje pro pacienty a hosty. Dům je tedy třeba chápat také jako památku po jeho osobě, na památku, která je v této osadě úzce spjata s rodovou lékařskou tradicí. Jak již bylo zmíněno, někteří badatelé považují Kittelův dům za jedno z nejstarších horských sanatorií v našich zemích a možná i ve střední Evropě.
Ze všech uvedených důvodů vyplývá, že dům čp. 10 v Krásné patří k mimořádně hodnotným architektonickým a kulturně-historickým památkám Libereckého kraje a jako takové bychom jí měli věnovat odpovídající péči.
Doslovně převzato z diplomové práce A. Baldové „Osobnost J. J. A. E. Kittela a Kittlův dům v Krásné u Jablonce nad Nisou“, 2007, s. 39